Slunce
Náhle se setmělo,
lampička zhasla,
hvězdy zahalilo ticho,
a stříbrný vítr rozvlnil hladiny.
Tichounko tichoucí, jako sladký opar,
líbá svého syna.
Tma kryje světlo, protože už žádné není.
"Konečně venku", šeptá radostný hlásek.
Vyleze zpoza rohu, rozeběhne se cestičkou.
Prach se nezvíří, vzduch neprotne
plíží se jako stín, jako nikdo.
A přeci je tu s námi.
Země se nedotkne
stěny se neopře
ani vlasy se nezvlní.
Stoupne si na špičky
chytí se okraje
a obličej natiskne
na okno tvého okoje.
Zasněný úsměv a něžný výraz očí,
to vše patří tobě.
To tvůj princ, obdivovatel,
nápadník přišel.
Stojí tam minuty, hodiny,
nezpustí oči z tebe.
Avšak nemá moc času,
konec se rychle blíží.
Ticho tichoucí protnul pištivý hlas.
"Utíkej, utíkej, než přijde on"
Slova se nesla ztichlým krajem.
"Pryč, pryč...přichází on"
ječivý hlas rozezvonil zvon kostela.
Bim, bam, bim, bam
Umíráček ohlašuje příchod vraha.
"Ne, ještě ne" prosí
ale prosby nikdo nevyslyší.
Táhne ho zpátky,
daleko od okna.
Něhu vystřídá děs,
úsměv odkryje výkřik.
"Blíží se," vykřikne ječák,
a stín se rozplyne.
"Je tu" hlesne tišeji a sám se schová.
Nad obzor vyhoupne se,
koule zářivá.
To vrah syna,
tiché tmy.
Slunce
kawaii
(keishatko, 26. 12. 2012 22:00)